Soužití morčat

 Morče je tvor sociální. To je prostě fakt. Ve volné přírodě žijí morčata ve větších skupinách. Málokdo má ovšem možnosti a chuť mít doma hlodavčí stádečko. Tak je fajn, aby morčata byla alespoň ve dvojici. 

 Opravdu není možné nahradit morčeti společnost vlastního druhu společností člověka. Občas slyším názory, že samotné morče je úplně v pohodě. Jak tohle může někdo vědět? Pro morčata je přirozené skupinové soužití a pokud je jedno zvíře zavřené samo v kleci, těžko se mu majitel bude věnovat celý den.  Navíc s lidmi si hlodavec asi úplně nepokecá. 

 Ano, výjimečně se vyskytne morčecí asociál, který nemůže žít s druhým morčetem. To je povahou a nemůžete to morče naučit. Za dost let chovu jsem takové morče viděla jednou jedinkrát. Pokud vám připadá, že máte takové zvíře, s největší pravděpodobností děláte nějakou chybu a zbytečně odsuzujete morče k samotě. Pravděpodobnost, že si pořídíte jedno morče a to bude samotné šťastné, je fakt minimální. Drtivá většina morčat potřebuje společnost. Morčecí společnost. 

 Samozřejmě se jako první nabízí pořídit dvě morčata stejného pohlaví. Jako ideální bych viděla dvě samičky na sebe od mala zvyklé. Tam hrozí akorát vzájemná nevrlost v době říje. Říjná samička může druhou samičku prohánět, naskakovat na ni a prostě být otravná. Samozřejmě má vliv i povaha a míra dominantnosti. Některé holky jsou schopné druhou samici šikanovat i mimo říji. Ne vždy je ovšem možné získat dvě samičky například z jednoho vrhu. Seznamování dvou mláďat bývá ale celkem v klidu.

 Seznamování starší samičky s mladší, například pokud jí umře kámoška a vy ji nechcete nechat samotnou, může být chvíli dramatické. Starší samice ukazuje mladší, kdo je kápo. Prohání ji po kleci, zahání do kouta, malá píská a vám to rve srdce. Jenže tomuhle procesu se u většiny morčat nelze vyhnout. Výjimku tvoří opravdu mírná morčata a těch zas tak moc není. Zkuste vydržet, trvá to den, maximálně dva. Je potřeba, aby si nové spolubydlící vyjasnily hierarchii.

 Malinko jiný případ co do rozvržení sil je seznamovat dvě dospělé samice. Pokud nevíte, jak se chovají ve společnosti druhých morčat, vůbec nemůžete tušit, co vás čeká. Třeba která holka bude ta dominantnější. Ale obvykle to probíhá podobně, jako jsem popisovala výše u seznamování starší a mladší samice. Jedna z nich se projeví jako submisivnější a druhá chvíli pouští hrůzu. Nedá se univerzálně říct, jaká kombinace povah je nejlepší. Například já jsem se snažila sžít dvě samice. Jedna je hodně dominantní, druhá vyděšená z lidí, druhých morčat, všeho. Nešlo to. Ta vyplašenka tu dominantní děsně dráždila svou ustrašeností, že dominantní samice pořád dokola dokazovala, že to tam řídí. Vyřešila jsem to jinak, plašanka žije s jinou, středně odrzlou kámoškou, která je příliš líná na to dokazovat komukoliv cokoliv. A drsoňka zase bydlí stabilně se svojí  dcerou, kterou jsem si nechávala v chovu.

 Další varianta je pořídit dva samce. Zase ideálně na sebe zvyklé, ušetříte si nervy. Pokud seznamujete dva malé samečky, ideálně čerstvě odstavené, bývá to relativně v klidu. Párkrát si zabubláme, zkusíme, jestli už jsme velký a jé hele kámoš, jdem běhat, hotovo. A pak jsou dvě možnosti. Ta častější, kluci spolu žijou spokojeně až navěky. Ta méně častá, ale může na ni dojít, je ta, že se samci začnou časem prát. Projdou pubertou a přijde rivalita. Stává se to ale málokdy, za třináct let chovu jsem tohle řešila jednou jedinkrát.

 Bezpečnější kombinace je, když máte staršího samce a k němu pořídíte čerstvě odstaveného prcka. Opět, připravte se na lehký rambajz. Samice se jen zahánějí do kouta, samci přidávají obskákávání, při kterém se děsíte, že mrně je samička. Není. Tedy pokud se někdo nespletl. Tohle chování je prostě dominantní projev. Vůbec na to nekoukejte, nechte kluky spolu a běžte pryč. Ještě jsem nezažila, aby dospělý samec ublížil mláděti. Zase, den dva a bude klid. Tato kombinace je lepší než dva stejně staří samci, protože jasným rozložením sil od začátku je hierarchie hned nastavená. A když mladší samec přijde do puberty, starší ho snadno srovná. Samci bývají zvídavější vůči lidem, kontaktnější a nemlátí s nimi hormonální výmyky jako se samicemi, takže můžou být jako mazlíčci lepší než ty holky. Pokud samce necháte vykastrovat, budou samo méně smrdutí. Jaký vliv to má na vzájemnou snášenlivost s druhým samcem nikdo neví přesně. Ovšem uznávám, že zbavení sexuálního pudu může být přínosné co do klidu.

Hlavně dítě nejspíš napadne, že výborné řešení je mít páreček a miminka. Ne, není. Pokud chcete morčata, zvolte některou z variant popsaných výše. Můžete si pro zvířata zajít do morčecího útulku, mají zachráněných a zdravých morčat až až. Chovatelské stanice taky nabízejí mláďata a někdy i starší zvířata, což může být lepší než mladí prdlouši. Zkrátka nemnožte zbytečně, budete mít problém pak mláďata udat. Navíc samice mívají velmi brzo, někdy i bezprostředně po porodu, další říji. Takže mohou znovu zabřeznout. A dojde k vyčerpání kojením a souběžnou další březostí. Tudíž pokud samce neoddělíte před porodem, reálně hrozí další vrh. Etický chov obnáší ohleduplné zacházení se zvířaty a k tomu opravdu nepatří udělat ze samice stroj na porody.

Jako ideální kombinace se jeví, pokud máte možnost pořídit si dvojici samice samec a minimálně jeden z nich je kastrovaný. Tam v podstatě nehrozí žádné komplikace.

 Co se větší skupinky morčat týká, je určitě možné mít víc samic pohromadě. Dobré je, když v takové skupince figuruje kastrovaný samec jako vládce harému. Udrží mezi holkami klid. Mít ve skupině víc samců než dva může fungovat, ale chce to hodně prostoru a ani to není stoprocentní jistota, že se samci snesou. Může to jít a nemusí. 

Nikdy nezkoušejte vytvořit například kombinaci dvou samců a jedné či více samiček. Bez ohledu na kastrovanost nebo nekastrovanost jednotlivých zvířat. Žádný samec neví, že je kastrovaný a bude se pořád chovat jako samec. Takové pokusy mohou skončit zraněním nebo až smrtí.

  Pokud zvažujete kastraci jakéhokoliv morčete, buďte opatrní a najděte veterinu, kde jsou schopní dát morčeti inhalační narkózu. Není to levné, ale je to nejbezpečnější. Morčata jsou v tomto ohledu choulostivá a nikdo nechce, aby jeho mazlíček skončil se srdeční zástavou.

   Jakémukoliv bezkonfliktnímu soužití prospějete, pokud budou mít morčata dostatek prostoru. Ten nezaplňujte zbytečnostmi, morče není pískomil ani veverka, nepotřebuje milion tunelů a prolézaček. Potřebuje možnost rozběhu. Také dejte pozor, ať v chovném zařízení nejsou úzká průchozí místa, kde se může některé z morčat zaseknout, vystresit se a úplně zbytečně zaútočit na jiné zvíře, které se hrne třeba hned za ním. 

Obecně, co se seznamování morčat týká, platí pravidlo dokud nelítají chlupy a neteče krev, je to v pořádku. Nahánění a pískání k tomu většinou patří. To co pro nás lidi vypadá dramaticky, je pro morčata přirozené. Jen velmi výjimečně všechno proběhne v klidu, ale to se moc nestává. Takže nervově vydržte, vyplatí se to. Zvířata v průběhu seznamování neoddělujte, zbytečně celý proces prodloužíte. Když po pauze dáte morčata opět k sobě, začíná seznamování znova od začátku.

 A malé upozornění na konec, pokud dojde k opravdovému konfliktu a ze dvou morčat se stane jedna koule, ze které lítají chlupy na všechny strany, nikdy do toho cajmsku nestrkejte holé ruce. Můžete použít třeba ručník.