Podle mého pozorování ochočitelnost nejvíc ovlivní povaha a ta se prostě dědí. Divočejší bývají morčátka z venkovního chovu, ale to není pravidlem, prostě někdy to tak je, někdy ne. Morče je v podstatě nekontaktní zvíře. Když budete mít velkou klec a v ní čtyři morčata, každé se uloží do jednoho rohu. Na hromadě lehávají akorát mimina s mamčou. Každé morče ale můžete zkusit ochočit. Obecně jsou morčata velmi žravá, tudíž motivace je nasnadě. Můžete lákat třeba na bylinky nebo pampeliškové listy. Pokud se morče takhle namotivovat nedá a chcete ho z jakéhokoliv důvodu vyndat z chovného prostoru, můžete použít například nějaký kyblík nebo košík a morčátko do něj nahnat. To je mírový postup. Pak je postup razantní a ten spočívá v čapnutí morčete bez okolků.
Když si přinesete domů nové morčátko, dejte mu čas. Určitě se neotrká za půl hodiny. A nedovolte dětem udělat si z morčete hračku. Žádný živý tvor by k tomu neměl sloužit. Takže obzvlášť menší děti hlídejte a korigujte, morče nacpané půl dne v kočárku jako panenka opravdu šťastné nebude. Naučte ratolesti s morčátkem správně manipulovat. Aby věděly, že při úchopu je nutné mít vždy jednu ruku pod zadečkem morčete. Taky je důležité dětem vysvětlit, že nesmí morče otáčet bříškem nahoru, protože ho pak bolí páteř.
Přiložené fotky jsou šest let staré, je na nich moje nejmladší dítě a jedna samička z mého chovu. Vnučka největšího morčecího stoika, jakého jsem kdy poznala, HipHopa Dvůr Obora. Samička v měsíci věku sedí jako pecka na polštáři vedle dítěte, které si prohlíží leták. Její děda byl totéž. Morčat jsem měla i v té době víc a nijak extra je neochočovala. Všechna měla můj stejný přístup a všechna ostatní rozhodně nebyla jako tahle samička. Takže proto jsem přesvědčená, že povaha je pro ochočitelnost nejzásadnější a dědí se.
Jasně, prostředí taky dělá svoje. Do určité míry zátěž zodolní. Například jsem zjistila, že klec umístěná na zemi na frekventovaném místě je docela dobrá metoda, jak zajistit, že morčata nenadskočí při každém pohybu okolo klece. Pokud tohle chcete vyzkoušet, dejte přes třetinu klece deku, ať se mají morčata kam schovat, nic se totiž nemá přehánět. Zhruba za dva týdny zvířata přestávají reagovat na okolní dění. Ovšem zase, nic není stoprocentní. Ruchem nepřetěžujte, kočku, která si chodí lehat na klec a straší morčáky, bez milosti vyexpedujte.
A ještě napravíme jeden omyl. Občas ode mě někdo chce čerstvě odstavené mládě, že se jako nejlíp ochočí a rychle si zvykne. Tak ne. Morčecí mimina jsou magoři. Skáčou, blbnou, zdrhají, hysterčí. Morče na fotkách je ojedinělý úkaz.
Z mé zkušenosti se většina morčat vyklidní, když překročí cca půl roku věku. A to, jak potrhlé je morče jako mládě, nemívá nic společného s temperamentem v dospělosti. Většina mých chovných morčat je v klidu a bez výjimky to byli v mládí pošuci.
